Autor: Kuba Turek
Ústecký kraj je snad nejpestřejší v Česku, co se týká outdoorových aktivit. Právě teď na přelomu zimy a jara se můžeme s dětmi vydat na běžky do Krušných hor, v pohorkách do Českého Švýcarska, na kolo do Lužických hor, v kanoi na Labe, nebo s horolezeckým lanem do Středohoří. Záleží jenom na předpovědi počasí, kam vyrazíte o víkendu.
BĚŽKY: poslední záchvěvy zimy v Krušných horách
Na běžky se vydáte na Klínovec, na Cínovec, nebo na Moldavu. Vše je dobře dostupné autem, případně autobusem. Do stop se nastupuje rovnou z parkovišť. Teď na jaře sice už nejsou tratě v ideální kondici, ale lyžovat se na nich dá pořád ještě pěkně. Jen počítejte s tím, že pokud jedete klasiku, budete muset čas od času přemazávat. Po ránu je stopa ledovatá, během dne měkne a je možné že do ní ještě nasněží nový ale těžký prašan, a odpoledne v zastíněných úsecích znovu zmrzne.
Krušnohorská magistrála protínající celé pohoří je sice stále upravená, ale v mnoha místech již sníh odtál. Děti by určitě nebyly nadšené, kdyby musely nosit lyže na ramenou dlouhé kilometry.
V Ústeckém kraji si pronajměte chatu, apartmán nebo rovnou vilu.
PĚŠKY: romantická nálada Českého Švýcarska
Skalní města Českého Švýcarska na pravém břehu Labe a Labských pískovců na levém břehu, jsou v létě přeplněná turisty. Samotu zde můžeme vychutnat právě teď. Několikakilometrové výlety vždy začínají a končí na jednom místě.
Z Hřenska se chodí od parkoviště, autobusové zastávky nebo vlakového nádraží k Pravčické bráně. Je to největší přírodní pískovcová brána v Evropě. Rozměry má impozantní: šířka 26 m a výška 16 metrů. Od roku 1982 se přes ní nesmí chodit, protože geologové se obávají jejího zhroucení. Nedokážou ale odhadnout, zda se tak stane brzy, nebo až za stovky let. Z okolních skalních vyhlídek máme možnost vidět nejen samotnou bránu, ale i daleké okolí.
Z Tisé od parkoviště či autobusové zastávky se vchází do Tiských skal. První polovina výletu kličkuje úzkými soutěskami mezi skalními věžemi a druhá vede po skalnatém hřebenu s nepřetržitým výhledem daleko do kraje.
NA KOLE: Lužické hory loukami a lesy
Lužické hory nemají jeden výrazný hřeben, ale spíš je to seskupení kopců a sedel mezi nimi. To je výhoda pro cyklisty, protože po jejich úbočích i přes horská sedla vede spousta silnic s malým provozem a také štěrkových nebo i asfaltových cest, kam mají auta vjezd zakázaný. Po nich se táhnou výborně značené cyklotrasy. Dá se po nich jezdit na kole brzy z jara, než vyschne hluboké bahno v terénu.
Krásné je tady jaro, kdy se šťavnatá zeleň luk a lesů mísí s bílé a žlutě kvetoucími sady. Vůně se omamně line krajinou.
Pro rodiny s dětmi na kolech nebo ještě sedící v cyklovozících jsou atraktivní trasy mezi Chřibskou a Jiřetínem. Zda vyjedete až na vrchol Jedlové nebo k hradu Tolštejn, závisí jen na kondici malých i velkých cyklistů. Zajímavé krátké okruhy lze projet okolo Rumburku, Šluknova či Varnsdorfu. Doslova pár kilometrů je to odtud na cyklostezky v sousedním Německu.
V KANOI: hodný a rychlý veletok Labe
Dolní Labe je na kanoi sjízdné po celý rok. Přírodní koryto bez jezů začíná v Ústí nad Labem a končí po sedmi stech kilometrech v Severním moři. Čeští vodáci obvykle končí po 25 kilometrech v Děčíně nebo 40 kilometrech v Hřensku na česko-německých hranicích. Nazpátek se vracejí vlakem, protože železnice vede podél řeky.
Pro děti je Labe ideální řeka. Nikam se neženete, ale pádlujete neustále. Proud vás rychle nese, ale nikde se netvoří nebezpečné peřeje. Voda pohání kanoe rychlostí okolo čtyř kilometrů za hodinu a když k tomu přidáte sílu paží, pohybují se lodě skoro 10 km/h. To je pěkný švuňk!
Když máte štěstí, potkáte osobní parník nebo nákladní loď, pozorujete osamělé volavky a hejna kormoránů, prohlédnete si loděnice v Ústí a přístav v Děčíně, uvidíte horolezce na ferátě Pastýřská stěna.
S HOROLEZECKÝM LANEM: legendární hora Bořeň
Bořeň je pro české horolezce nejlepší skálou, na kterou se může lézt po celý rok. Zajímavější jsou jen pískovcová skalní města Adršpach, Prachov a Hruboskalsko, ale tam se smí lézt jen v létě.
Černý znělec, skála která tvoří strmá úbočí hory Bořeň nad Bílinou, nabízí všechny druhy lezení. Když pominete extrémně těžké výstupy, můžete si užít rodinné horolezecké dobrodružství v rozmanitém terénu. Většina cest je sice dobře odjištěná spolehlivými skobami zalepenými do skály, ale zároveň vyžaduje zakládání vlastních jistících smyček a vklíněnců. Při samotném lezení očekávejte všechno – tenké i široké spáry, převisy, komíny, traverzy, kolmé stěnky zdánlivě bez stupů a chytů.
Když večer po lezení postavíte stan na tábořišti pod jižními stěnami, rozděláte oheň, opečete buřty a vaše děti zažijí noc pod hvězdami, romantický víkend bude dokonalý.